Úvodem: Toto jsou velmi stručné a kratičké opisy z knihy „Protokoly ochotnického spolku Klicpera v Nedělištích“, které vybral pan Josef Němeček, druhý kronikář obce Neděliště.
Hledíme-li minulosti naší drahé vlasti vstříc, shledáváme, kterak pokrok a osvěta hluboké kořeny ponenáhlu zapustily do všech vrstev obyvatelstva jejího, kteréž po 200 let dřímalo ve spánku. – Kdo přivedl ke k takovému stupni duševního vzdělání, na kterém se nyní nachází? – Byly to různé prostředky vzdělávací, mezi které přičísti dlužno i divadlo. – K tomu cíli sestoupil se před 40 léty v obci zdejší hlouček ochotníků, mající za účel vzdělávati jednak sebe, jednak diváky. Nebylo to tedy pouhé dychtění po zisku, nýbrž po vzdělání.
Jeť divadlo školou života, ve které spatřujeme osudy jednotlivců, jež se nám hrou předvádějí a i celých národů.
Bylo to roku 1860, kdy někteří mladíci v obci zdejší založili ochotnické divadlo a již předem určili, že z čistého výnosu má se nechat opravit socha „Umučení Páně“, uprostřed vsi stojící, neb již velmi sešlá byla a nevyhnutelné opravy zasluhovala.- Ačkoliv jejich začátek byl těžký, neb byli jen asi dva, kteří divadlo v životě svém viděli a ostatní ani ponětí o divadle neměli, dokázali tito svou houževnatou pilností tak divadlo obecenstvu si zalíbiti, že nejen každý z obce, ale i ze širého okolí, představení jejich se zúčastnil. Byla tedy představení jejich báječně navštěvována, tak, že lidé do síně i kamenů si nanosili, na ně se stavěli, by mohli přes množství ve světnici viděti. Byloť divadlo v naší krajině něco nového v této době, klíčilo i pučelo símě národního vědomí, duch pokroku dral se i nepatrnými štěrbinami osvěcovati dvěstěletou tmu.
Do divadla byl přístup každému a vstupné libovolné. Proto také když obsah pokladny po divadle byl sčítán, bylo nejvíce drobných měďáků a přece bývalo někdy i přes třicet zlatých(60K) příjmu. A tak již v tomto prvním roce dokázali ochotníci toho, že socha kamenná „Umučení Páně“ p.Kopeckým, kameníkem z Hořic opravena byla. Kolem sochy bývalo pusto, zřídili tedy ochotníci kamenný plot kolem, arciť též i nákladem svým a zasadili na každý roh plotu jednu lípu. Bylť to náklad dosti značný na spolek počínající svou činnost. Práce kamenická byla smluvena na 83 zlaté (to je 166K), vyšla však na 100 zlatých (to je 200K).
Vzpomenouti sluší, že čistých příjmů užito bylo vždy k účelům dobročinným. Když v roce 1872 stihlo kruté neštěstí západní kraje naší vlasti průtržemi mračen a povodní učiněno sta a sta obyvatelů království českého žebráky, veliké množství oplakávalo ztráty životů svých nejbližších a nejdražších. Ve prospěch těchto nešťastníků uspořádali tak dne 9.6.1872 divadelní ochotníci zdejší představení „Staročech“, z něhož odvedli 25 zlatých. Roku 1885 pamatováno i na zdejší hasičský sbor, jemuž odvedeno ze hry 5 zlatých čistého příjmu, roku 1880 pamatovali ochotníci také na kostel, totiž na pořízení varhan, odvedená částka byla 70 zlatých.
Až do roku 1902 bylo hráno na starém jevišti a z mnohých her, které na něm byly provozovány, jmenuji jen: Veselý pohřeb, Vilfinh Štuhenberský, Oldřich a Božena, Král Václav a jeho kat, Jan za chrta dán, Divotvorný klobouk, Jeden z nás se musí oženit, Dra Fausta čepička, Pražský Pepík, Prefátyn a sedlák u fotografa, Kříž u potoka, Marie matka pluku, Staročech, Rohovin čtverrohý, Páni hodnostáři, Bankrotář, Doktor Kalous, Posvícení v Malčicích, Bratr Honák, Otec Palacký, Chudý písničkář, Úmyslná léč lásky, Jedenácté přikázání, Poklad, Strakonický dudák, Závěť, Karel Havlíček Borovský.
Zvláštní poznámka: dne 28.ledna 1866 byla uvedena hra: Černý Petr a dne 11.února1866 se hrála veselohra od Jana Nepomuka Štěpánka „Čech a Němec“, kdy tato veselohra se poprvé hrála v Praze v roce 1816 a v roce 1926 byla poprvé dávána v ND a v roce 1936 byly v ND v Praze hrána podruhé a v neděli 25.prosince 1988 ji vysílal československý rozhlas.
Jelikož staré jeviště nedostačovalo svému účelu, pomýšleno na pořízení jeviště nového a konána za tím účelem schůze aktivnářů ochotnického divadla dne 9.května 1902 v hostinci Čeňka Bohdaneckého. Na této schůzi bylo rozhodnuto, staré jeviště prodati ve prospěch jeviště nového a k prodeji zvoleni byli páni Václav Láša a František Holštejn. Na to konaná schůze dne 19.května 1902 v hostinci u Ságnerů, na které kromě jiného bylo usneseno, by spolek divadelních ochotníků zřízen byl a to v čase nejbližším a skládati se má ze členů: I.čestných, II.zakládajících, III.činných a IV.přispívajících. Zakládajícím členem stane se ten, kdo jednou pro vždy zaplatí K 5,-, činným členem stává se ten kdo zaplatí 40 haléřů zápisného a přispívající stane se ten, který roční příspěvek 60 haléřů spolku zapraví. Při volných návrzích přikročeno k přijímání členů a zároveň k vybírání příspěvků. Za činné členy se přihlásilo 11 mužů a 6 žen, za přispívající členy 6 mužů.
V Praze dne 26.prosince 1902 – C.K. místodržitelství v Čechách.
Panu Janu Krausovi a soudruhům v Nedělištích.
C.K. místodržitelství nezapovídá v základě zákona ze dne 15.listopadu 1867 z ř.č.134 o právu spolčovacím utvoření se spolku pod názvem:
Ochotnický spolek „Klicpera“ se sídlem v Nedělištích dle obsahu stanov dne 16.prosince 1902 zde došlých.
Zakládajících členů bylo 14 mužů, přispívajících 24 mužů, činných bylo 7 žen a 16 mužů.
Dne 26.prosince 1902 byla uvedena hra: Jedenácté přikázání. Výnos K 82,-.
Dne 4.února 1903 – Nové jeviště pořízeno a přišlo na K 446.52 a vykazuje se na pořízení jeho následující vydání, jež učiněno k přiznání k pojištění u banky „Slávie“.
Po dojití vysokým C. a k. místodržitelstvím schválených stanov, konána ustavující řádná valná schůze v hostinci p.V.Bohdaneckého o 2 hod. odpol. dne 25.ledna 1903, na které bylo přijato 52 členů spolku a provedeny volby předsedy, výboru a funkcionářů.
Přišel však 26.červenec 1914 a s ním první světová válka, čtyři léta trvající a také i po tuto dobu trvající nečinnost místního ochotnického spolku.
26.ledna 1919 se konala valná hromada v hostinci u Machků v 1hod. odpoledne, kde byly nové volby, nově se přijímali členové, aby se práce spolku opět dala do pohybu.
V tomto roce 1919 byla sehrána hra „Nevěsta za českou korunu“, a to 23. a 25.března a po té, „Zápas o nevěstu“, v roce 1920 „Poslední muž“ a „Kostnické plameny“ a poslední „Josef Kajetán Tyl“.
V roce 1920 byla zde založena Tělocvičná jednota Sokol a s ní též ve skutek uvedena divadelní spolupráce s ochotnickým spolkem „Klicpera“. V následujícím roce sehrána byla dvě představení „Ferdinand spí“ a „Pražský žid. Členové Sokola přišli s tím návrhem, že v naší obci by se mohla divadelní představení pořádat nejen v hostinci, ale že by se mohla divadla hrát také v přírodě. A tak v roce 1921 bylo zřízeno v zámeckém parku přírodní jeviště a hlediště. A již v následujícím roce 1922 v měsíci červenci byla zde hrána první divadelní hra a to Jiráskova „Kolébka“ za značné účasti občanstva. V roce 1923 byla ochotnickým spolkem objednaná u kamenické firmy Vomáčka ve Vojicích kamenná socha „Svobody“ s poprsím presidenta T.G.Masaryka za smluvenou cenu Kč 2.700,- a po té umístěna v zahrádce před pč.28. V tomto roce 1923 byla dne 30/XII. sehrána divadelní hra „Karel Poslední“, která byla opravdu poslední hrou na jevišti v hospodě. Slavnostní odhalení sochy „Svobody“ se konalo v měsíci červnu 1924, kdy byla současně sehrána historická hra „Tomáš Svoboda“ v přírodě, kdy čistý výnos ze vstupného činil Kč 2.861,40, se kterými na výborové schůzi konané v červenci 1924 ochotnický výbor takto naložil: Částku Kč 2.500,-- uložiti na spořitelní knížku na pořízení nového jeviště místní sokolské jednotě, částku Kč 300,-- věnovati církvi československé. Přišel rok 1926, ochotnický spolek „Klicpera“ prodal své jeviště za Kč 1.500,-- p. Františku Černému, hostinskému v Sendražicích. A na své poslední valné hromadě konané 4.3.1926 v posledním bodu jednání poslední věta zní takto: Ochotnický spolek „Klicpera“ předává celé své jmění Tělovýchovné jednotě Sokol, ale žádá, že v případě v jednotě sokolské by k neshodám došlo, tj. že by divadelní představení se nedávala, mohl by ochotnický spolek zastoupiti a se svolením jednoty sokolské na jevišti novém divadelní představení dávati.
A tak tímto rokem 1926 skončila veškerá další činnost ochotnického spolku „Klicpera v Nedělištích.
V tomto roce majitel obchodu a hostince p. Josef Hőnig st. nechal starou hospodu zbořiti a byla postavena ještě v tomto roce 1926 hospoda nová s dostatečně prostorným jevištěm.
Ta předešlá obava z možné divadelní nečinnosti sokolské jednoty byla zbytečná. Za ta uplynulá léta té její existence zde v obci, byly jejími členy sehrány desítky divadelních her, veseloher a operetek. A to nejen v novém prostorném sále, na novém dostatečně prostorném jevišti, ale nadále i v přírodním jevišti v zámeckém parku.
Divadla se hrála i za okupace a to pod „Místní osvětová komise“.
Divadla byla hrána až do roku 1958, kdy Tělovýchovná jednota Sokol byla rozpuštěna a od roku 1958 je zde „Osvětová beseda“, při které je znovu obnovený, jako odbor Ochotnický soubor „Klicpera“ v Nedělištích, který v divadelní ochotnické činnosti pokračuje dál. První divadelní hrou tohoto nového souboru byla vybrána hra K.V.Raise „Západní vlastenci“, která se hrála 8.,9.,10.května 1958. Další hrou v témže roce byla hra K.J.Erbena „Tři zlaté vlasy děda Vševěda“, sehrána byla 18. a 19.10.1958. Tehdy byl divadelní soubor požádán radou žen v obci Těchlovice, aby v tamní obci sehrál hru „Zapadlí vlastenci“. Soubor nabídku přijal a představení bylo s úspěchem uskutečněno dne 1.11.1958.
V roce 1959 v měsíci dubnu byla uvedena veselohra „Babička je formát“. Po této hře začalo nacvičování podkrkonošské báchorky od Marie Kubátové „Jak přišla basa do nebe“ a poprvé byla uvedena 19.prosince 1959, poté 25. a 26.prosince 1959, a touto inscenací bylo připomenuto stoleté výročí ochotnického divadla v Nedělištích. V měsíci březnu 1960, byla uvedena na oblastní přehlídce ochotnických souborů ve Velkém Třebešově u České Skalice, v měsíci dubnu v Rožďalovicích a v témže měsíci na krajské přehlídce ve Skřivanech. Po vyhodnocení se „Basa“ dostala do ústřední přehlídky celostátní soutěže vesnických divadelních souborů konané v měsíci květnu 1960 v Jindřichově Hradci, která zde probíhala takto: sobota 21.5.1960 divadelný súbor OB Lubietová (kraj Bánská Bystrica) hra „Polnočná mša“ od Petera Karnaša,
neděle 22.5. soubor OB v Trnové (kraj Plzeň) Friedr Schiller „Úklady a láska“,
pondělí 23.5. Neděliště „Basa“, která byla hrána dopoledne pro děti a večer od 20 hodin.
Úterý 24.5. soubor OB Senohraby (kraj Praha) Friedrich Wolf: „Vlastenci“,
středa 25.5. ZK ROH Stuhy a prýmky n.p. Vilímov (Liberec) „Zdravý nemocný“ Moliere,
čtvrtek 26.5. odbor TJ Sokol Lhenice (kraj České Budějovice) „Zbloudilý syn“ Egon Rannet,
pátek 27.5. dramatický kroužek kulturního domu pracujících Karlovarského porcelánu Stará
Role „Dům na předměstí“ Alexej Nebuzov.
Sobota 28.5. mimořádné představení Jihočeského divadla České Budějovice „Lucerna“ od
Aloise Jiráska.
Představení se odbývala na jevišti v sále v hotelu na Střelnici.
Na závěr této celostátní přehlídky vesnických divadelních souborů jedenáctičlenná ústřední divadelní porota takto hodnotila: Protože první místo tehdy uděleno nebylo, tak druhým místem vítězným byla ohodnocena „Basa“.
Za Neděliště bylo celkem 72 osob, které po těchto soutěžích převážely dva autobusy ČSAD a jeden stěhovací vůz pro kulisy a další potřebné rekvizity.
Po této celostátní přehlídce bylo ještě v tomto měsíci květnu 1960 představení „Basy“ sehráno v Nechanicích, které však už bohužel bylo už navždy posledním divadelním představením, které ochotnický soubor „Klicpera“ v Nedělištích sehrál a který během času zde v obci úplně zanikl.
anotace článku
Společnost C&A připravila internetového průvodce bezpečnou cestou do školy.
anotace článku
Informace o nové dotaci zelená úsporám najdete v přiloženém souboru.
